|
Tento článek pojednává o tématu ze světa The Elder Scrolls |
|
Jorunn, král skald (v originále Jorunn the Skald-King) je kniha.
Text[]
Narozen roku 546 2E královně Mabjaarn Ohnivému vlasu, princ Jorunn vyrůstal v přesvědčení, že jeho starší sestra Nurnhilde byla předurčena převzít trůn. Byv zpěvákem se vzácným talentem v kultuře, která uctívá sílu lidského hlasu, studoval Jorunn ve Skaldím útočišti na Ostrově ze zlata nedaleko Riftenu. Zde se naučil vše, co mohlo být naučeno nejvěhlasnějšími bardy Východního království. Byl přezdíván jako "skaldský princ" Skyrimu.
Jorunn strávil většinu svého mládí uměleckou a filozofickou prací, věnoval péči širokému zástupu umělců, řemeslníků a herců po celém Východním Skyrimu a ještě dále. Navštívil Žalovín, Stormhold, Sutch, Elinhir a dokonce se mu přisuzuje i návštěva Samoty v převleku, hlavního města Západního Skyrimu. Přestože tvrdil, že nemá žádný zájem o politiku nebo záležitosti vládnutí, jeho přirozené vůdcovské kvality z něj udělaly neoficiálního vůdce tvůrčí komunity, kdekoliv se objevil. Ačkoli získal málo formálního vzdělání v umění zbraní a válčení – tak málo, jak jen mohl princ nordů získat – cestování skrze Tamriel skýtalo mnohá nebezpečí. Jeho cesty ho naučily méně ortodoxní způsoby vypořádání se s problémy.
Jorunn byl zrovna v Riftenu, když roku 572 2V Dir-Kamalovi Akaviřané zaútočili na severovýchodní pobřeží Skyrimu. Jorunn a jeho nejbližší přátelé, tzv. "banda bardů", si probojovali průchod nahoru po pobřeží až k Větrnému Žlebu. Dorazili právě ve chvíli, kdy viděli jeho od Akaviřanů proražené brány. Jorunn se vrhl do boje, v pouličním boji byl zkušený, ale nebyl schopen zabránit pádu města a vraždě královny Mabjaarn a princezny Nurnhildy, které se obě zapojily do bojů.
Zraněný a zničený Jorunn stěží unikl z vydrancování Větrného Žlebu živý. Poprvé ucítil odpovědnost svého královského původu a rozhodl se obrátit o pomoc na Šedovousé. A tak cestoval, utajeně ale rychle, do Vysokého Hrothgaru. Z důvodů, které nejsou známé, vyvolali Šedovousí hrdinu ze Sovngardu, krále popela Wulfhartha, aby bojoval po Jorunnově boku.
Společně Wulfharth a Jorunn, který nyní přijal titul krále skalda, soustředili nordy z Východního Skyrimu, sebrali armádu z Průrvy a vnějších krajů Východní marky a opevnili Riften. Dir-Kamal, přesunujíc se na jih, našel Riften bráněný rozzuřenými nordy inspirovanými Wulfharthovou přítomností a připravenými k boji. Proto Dir-Kamal Riften obešel a pochodoval na Žalovín domnívaje se, že nordové se spokojí s jeho odchodem.
Toto rozhodnutí byl fatální omyl. Jorunn a Wulfharth se svou armádu pronásledovali akavirské síly a nordská armáda vstoupila poprvé od bitvy na Rudé hoře na území Morrowindu. Akavirská armáda byla chycena v Kamenopádu mezi nordy a dunmerskou legií vedenou Almalexií, ale výsledek bitvy byl dlouho nerozhodný – dokud nedošlo k překvapivé intervenci falangy argoniánských námořníků vedených triem ještěranských bojových mágů. Akavirská linie byla proražena a Akaviřané zahnáni do moře, kde se jich tisíce utopily.
Král popela, jehož cíl byl naplněn, se vrátil do Sovngardu. Ve Větrném Žlebu byl o tři týdny později Jorunn korunován velekrálem v trůnním sále Paláce králů.